|
|
Medializace Rusalky - jazyková sémioza opery a muzikálu (komparativní sémiotická analýza)
Pavézková, Tereza ; Šoltys, Otakar (vedoucí práce) ; Podzimek, Jan (oponent)
Diplomová práce se snaží zachytit rozdílnou semiózu dvou hudebních žánrů - tradiční opery Rusalka, která má své nezastupitelné místo v truhlici české národní hudby, a stejnojmenného muzikálu. Na základě teoretických poznatků sémiotiky jako vědy, přístupu F. de Saussura, Ch. S. Peirce a R. Barthese rozkrývá skrze sémiotickou analýzu významové prvky, jež jsou specifické pro umění, jako je divadlo. Pozornost je směřována na znak jako hlavní nástroj semiózy a jeho klasifikaci na základě tří ontologických kategorií Ch. S. Peirce. Analýza se soustředí na dekódování sémiotických systémů užitých v obou žánrech (libreto, hudba, postavy, příběh, technické a symbolické prostředky záběrů). Zabývá se také otázkou intertextuality a ideologickým pozadím textu. Snaží se tak porovnat odlišnosti či podobnosti různých sémiotických kódů stejné úrovně a zachytit jejich originalitu a specifičnost. Práce se zároveň zaměřuje na dominantní sémiotický kód obou žánrů, který je jednak dán systémovými distinkcemi mezi operou a muzikálem, na druhou stranu je ale především předurčen konkrétními pragmatickými rysy v dané komunikační události.
|
|
|
Opera Perdita Josefa Nešvery v kontextu své literární předlohy
Hanušová, Kateřina ; Gabrielová, Jarmila (vedoucí práce) ; Myslivcová, Eva (oponent)
Opera Perdita je dílem libretisty Jaroslava Kvapila a skladatele Josefa Nešvery. Její námět pochází z dramatu Williama Shakespeara Zimní pohádka, v tehdejším překladu Josefa Čejky Pohádka zimního večera. Operu uvádělo v roce 1897 Národní divadlo, od té doby se však už na jevišti neobjevuje . Tato práce se v první části zabývá činoherní předlohou Perdity, jejím autorem Williamem Shakespearem a specifiky žánru romance, kam se Zimní pohádka tradičně řadí. Dále se práce zabývá dílem Josefa Nešvery a Jaroslava Kvapila, a především jejich operní tvorbou, která ani pro jednoho z autorů nebyla stěžejní. Vymezuje Perditu v kontextu ostatních operních děl autorů a také jejich celkové tvorbě. Druhá část práce pak srovnává libreto opery s činoherní předlohou, a to z hlediska celkové struktury, práce s námětem a charakterizace postav. Práce také přináší reflexi provozování opery a dobových ohlasů na její uvedení.
|
|
|
Medializace Rusalky - jazyková sémioza opery a muzikálu (komparativní sémiotická analýza)
Pavézková, Tereza ; Šoltys, Otakar (vedoucí práce) ; Podzimek, Jan (oponent)
Diplomová práce se snaží zachytit rozdílnou semiózu dvou hudebních žánrů - tradiční opery Rusalka, která má své nezastupitelné místo v truhlici české národní hudby, a stejnojmenného muzikálu. Na základě teoretických poznatků sémiotiky jako vědy, přístupu F. de Saussura, Ch. S. Peirce a R. Barthese rozkrývá skrze sémiotickou analýzu významové prvky, jež jsou specifické pro umění, jako je divadlo. Pozornost je směřována na znak jako hlavní nástroj semiózy a jeho klasifikaci na základě tří ontologických kategorií Ch. S. Peirce. Analýza se soustředí na dekódování sémiotických systémů užitých v obou žánrech (libreto, hudba, postavy, příběh, technické a symbolické prostředky záběrů). Zabývá se také otázkou intertextuality a ideologickým pozadím textu. Snaží se tak porovnat odlišnosti či podobnosti různých sémiotických kódů stejné úrovně a zachytit jejich originalitu a specifičnost. Práce se zároveň zaměřuje na dominantní sémiotický kód obou žánrů, který je jednak dán systémovými distinkcemi mezi operou a muzikálem, na druhou stranu je ale především předurčen konkrétními pragmatickými rysy v dané komunikační události.
|
|
|
Pohádkové drama na přelomu 19. a 20. století
Šestáková, Kristýna ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Cílem této bakalářské práce je pokusit se definovat a charakterizovat žánr pohádkového dramatu a pomocí jednotlivých her také postihnout proměny v rámci celého žánru. Při definici pohádkového dramatu zohledníme především prvky, kterými se pohádkové drama odlišuje od pohádky. Co se týče proměn žánru, zaměříme se nejprve na zahraniční autory, poté se budeme věnovat autorům českým. Pro charakteristiku proměn žánru v Čechách bylo zvoleno sedm textů, u nichž si budeme všímat okolností vzniku, kompozice, recepce, dále motivů, způsobu zobrazení časoprostoru a psychologie postav.
|
|
|
Maryša a Anežka. Úspěch a selhání Viléma Mrštíka
Smolíková, Miroslava ; Mocná, Dagmar (vedoucí práce) ; Brožová, Věra (oponent)
Resumé Bakalářská práce Maryša a Anežka. Úspěch a selhání Viléma Mrštíka se zabývá dramatem Maryša, které napsal V. Mrštík se svým bratrem A. Mrštíkem roku 1894, a dramatem Anežka, na kterém V. Mrštík spolupracoval se svou ženou B. Mrštíkovou do roku 1912. Obě díla jsou zasazena do literárně-historického kontextu a do kontextu autorova života. V úvodu jsou představeny prameny, studijní literatura a základní teze, se kterými je k práci přistupováno. V části o Maryše práce rozšiřuje výzkum M. Ljubkové o genezi informacemi z korespondence V. Mrštíka s dramaturgem L. Stroupežnickým. Zabývá se také podílem V. Mrštíka na hře. Ss použitím dobových kritik analyzuje premiéru a dobovou recepci dramatu. V části o Anežce je v této práci na základě korespondence a rukopisů z literárního archivu Památníku národního písemnictví mapována geneze hry. V rámci geneze jsou citovány argumenty V. Mrštíka na její obranu. Dále jsou zde vylíčeny okolnosti premiéry Anežky a jejího stažení z jeviště a možný pocit viny dramaturga J. Kvapila na sebevraždě V. Mrštíka. S použitím dobových kritik práce přibližuje recepci Anežky. Jejich spojením s vlastní literární analýzou je zde vysvětleno, proč Anežka neuspěla na jevišti. Práce je doplněna o srovnání Maryši a Anežky a z toho vyplývající důvody Mrštíkova autorského selhání. Závěrem je...
|
host ::
RSS.